Začarovaný kruh... - Záhadná návštěva

„Vstupte!“ reagoval Snape na zaklepání. Victoria vstoupila do kabinetu a tvářila se mírně překvapeně. Neměla ani tušení, proč si ji Snape zavolal. Ale podle jeho výrazu tváře bylo patrné, že kvůli pochvale to rozhodně nebude.

„Co to mělo znamenat?!“ vztekle křikl. Vstal od stolu a zamířil si to přímo k Taře, která ještě pořád stála v otevřených dveřích. Koukala se na něj nechápavě a neustále nemohla přijít na co Snape naráží. „Zavřete laskavě!“ štěkl po ní a Victoria okamžitě učinila, jak nařídil.

„Můžete mi vysvětlit, slečno Lowryová, co to mělo znamenat s panem Colinem Creeveyem?!“ vztekle sykl a provrtával ji nepříčetným pohledem?

„Aha, to!“ konečně pochopila a zatvářila se mírně provinile. „Za to já nemůžu, koledoval si! Měl by být ještě rád, že jsem mu neomlátila ten jeho foťák o hlavu, než…“

„To se mi snad zdá!“ zaúpěl Snape a vypadal, že Taru asi zaškrtí. „Vysvětlete mi laskavě, co vám udělal, že jste mu musela do pití nalít ten hroznej driják? Uvědomujete si, co by se stalo, kdybyste ho neuvařila správně? Vždyť by si byl schopný vyzvracet i vnitřnosti!“ vztekal se profesor.

„Nebojte, tuhle verzi si nechávám pro jiné osoby,“ ušklíbla se Tara a na tváři se jí objevil lehký úsměv. Snape jen vyvrátil oči v sloup a jeho chladný výraz ve tváři ještě více zmrznul. „Já mu říkala, ať mě pořád nefotí, že mi to vadí!“ nevině prohodila a pohlédla na Snapea, kterému se teď tvář zkřivila údivem smíchaným se vztekem a šokem dohromady.

„A to jste jen kvůli tomuhle ohrozila jeho zdraví!“ nechápavě křikl.

„Ohrozila? Proč? Měl by mi být vděčný. Aspoň si pročistil organismus,“ usmála se Victoria a jako by se schválně snažila Snapea provokovat.

„Myslím, že to by stačilo!“ křikl nepříčetně Snape. „Nejen že ohrožujete spolužáky, ještě kvůli jednomu malému idiotovi připravíte kolej o 50 bodů!“ vztekle odtušil.

„Za to já nemůžu, já jsem si je nestrhla, to ta husa Grang… pardon, Hermiona Grangerová! Stejně nechápu, jak přišla na to, že jsem to byla já, protože…“ nedořekla Tara, když ji Snape zarazil vražedným pohledem. „Promiňte,“ provinile se omluvila a byla rozhodnuta dál nic neříct.

„K trestu od paní profesorky McGonagallové vám nyní ukládám ještě jeden ode mne!“

„Ale vždyť se zase tolik nestalo…“ zaprotestovala Victoria. Avšak z profesorova pohledu poznala, že nemá cenu odporovat.

„Nezajímá mě, jestli se toho stalo tolik, abych vám mohl udělit ještě jeden trest. Prostě ho máte a budu vás očekávat pozítří v…“ Snapeova slova byla přerušena něčím příchodem. Dotyčný ale nepřišel dveřmi, nýbrž krbem ve Snapeově pracovně. Profesor se otočil překvapeně ke krbu a Tara se leknutím ještě nevzpamatovala.

Příchozí osoba měla na sobě černý cestovní plášť s kápí, kterou měla staženou hluboko do obličeje.

„Ty?!“ neubránil se překvapení Snape, když si dotyčná osoba sundala cestovní plášť. Viktoria teď hleděla do tváře mladé, o něco málo vyšší blondýnky s hnědýma uhrančivýma očima. Nebyla schopna jediného pohybu ani slova.

„Zdravím tě, Snape!“ chladně pronesla dívka.

„Co tu chceš?“ nepříjemně odpověděl na její pozdrav.

„Jako bys to nevěděl,“ záhadně pronesla. „Chci mluvit s Dracem!“ pokračovala v nařizování, jako by ani nepostřehla, že tu nejsou sami.

„Co si myslíš, že…“

„HNED!“ křikla po něm a vyměnila si s ním stejně zlostný pohled.

„Slečno Lowryová, buďte tak laskavá a přiveďte pana Malfoye!“ rozkázal Snape Taře, která nevěřícně zírala a stále postávala na stejném místě neschopna vydat jedinou hlásku. Konečně se na ni podívala i příchozí dívka, věnovala jí podezřívavý pohled a zase se odvrátila.

„Samozřejmě,“ vydechla Victoria a spěšně vyšla z kabinetu. Ale daleko nedošla, sotva za sebou zavřela dveře, přemohla ji zvědavost a přitiskla ucho k dubovému dřevu. Hlasy, které se zevnitř ozývaly byly sice tlumené, ale relativně dobře srozumitelné.

„Jak si to představuješ?“ sykl Snape po své návštěvě. „Pokud si ještě vzpomínám, jako že to není tak dávno, tak jsi ještě před rokem byla MOJÍ studentkou a teď mě tady rozkazuješ?!“ pokračoval se stále větším rozhořčením.

„Moc dobře si vzpomínáš. Ani já na to nezapomněla…“ nostalgicky pronesla, jako by vzpomínala na staré dobré časy.

„Takže až příště přijdeš na návštěvu do MÉHO kabinetu, tak nezapomeň, že tady jsem já ten, kdo rozkazuje!“ nepříjemně po ní štěkl.

„Tvé ego by se dalo prodávat po tunách a ještě by ti ho hodně zbylo, drahý Severusi,“ provokativně pronesla.

„Ty…“ vztekle křiknul.

„Ale teď dost bezduchého žvatlání. Moc dobře víš, proč tu jsem. Pán Zla chce vědět, jak Draco pokračuje ve své práci… mimochodem, nějak dlouho mu to trvá,“ poznamenala mírně odměřeně.

Její poslední slova probrala Taru z transu, rychle se vzpamatovala a rozeběhla se směrem ke společenské místnosti. Cestou se jí hlavou proháněl nespočet otázek týkajících se oné záhadné dívky. Byla Victorii tolik povědomá, jen si nemohla zaboha vybavit, odkud a hlavně v čem.

Vběhla do zmijozelské společenské místnosti a tajně doufala, že Draco bude tady. Neměla náladu ho nahánět po celém hradě. Měla štěstí. Draco seděl se svými kumpány v křesle, vypadal dost unaveně a zároveň roztržitě. Jako by křeslo, ve kterém sedí, bylo tvořeno tisíci malými jehličkami.

„Draco?“ oslovila ho Tara. Malfoy se otočil a vrhl po Victorii nepříjemným pohledem. „Co chceš?“ odsekl.

„Máš jít okamžitě za Snapem,“ vyřídila vzkaz, ale raději se nezmiňovala o profesorově návštěvě.

„Hm,“ odtušil Draco, zvedl se s křesla a zamířil ven z místnosti.

Victoria přešlapovala na místě a nebyla schopná se rozhodnout, jestli tajně následovat Draca, nebo raději zůstat tady. V její hlavě vedly zuřivý boj zvědavost se slušným vychováním, které jí bránilo v dalším odposlouchávání cizích rozhovorů. Posadila se tedy do křesla a teď stejně jako Draco před tím, roztržitě poposedávala.

Uběhla skoro půl hodina a Draco se stále nevracel. Tara byla tak nervózní jako nikdy. Nebyla schopna se soustředit ani na úkoly a přitom se nezadržitelně blížil večer.

„Ahoj,“ pozdravil ji právě příchozí Zabini. „To se ti náramně povedlo. Krásně jsi to Creeveymu nandala! Tebe bych si nerad znepřátelil. Potom bych měl strach cokoli sníst, nebo vypít.“

„Hm…“ nepřítomně odvětila Tara.

„Jsi v pohodě?“ tázal se Blaise.

„Jo,“ odsekla a nevypadala, že by měla náladu na rozhovor.

„Dnes teda nejsi nejvýřečnější,“ poznamenal Zabini a zatvářil se kysele.

„Promiň, ale…“ nedomluvila, protože v tu chvíli vrazil do místnosti Draco. Victoria vyskočila z křesla a zamířila za Malfoyem.

„Draco!“ zavolala na něj, když ji přehlížel. Něco šeptl Grabbemu a Goylovi a ti okamžitě odešli směrem ke chlapeckým ložnicím. Hned na to se otočil na Victorii a štěkl po ní: „Co zase chceš?!“

„Po mě nekřič!“ sykla Tara, ale i tak pokračovala: „Kdo byla ta dívka a co chtěla?“

„Nic ti do toho není!“ odbyl ji a netrpělivě vyčkával návratu svých nohsledů.

„Nechápeš to? Mě nejde o ni, ale o tebe!“ ztišila hlas. Draco se na ni podíval a v očích se mu zalesklo udivení. „Mám o tebe strach…“ špitla a pohlédla na Draca. Ten se jí zahleděl přímo do očí a tiše zašeptal: „Právě proto ti nemůžu nic říct… na mě nezáleží, záleží mi jen na tobě.“

Grabbe s Goylem se vrátili a společně s Malfoyem odešli pryč ze zmijozelské kolejní místnosti.

„Kdyby ti na mě záleželo, tak se takhle nechováš,“ smutně podotkla sama pro sebe a zírala na východ z místnosti.

„To jsem si mohl myslet!“ naštvaně pronesl Zabini, který celou scénu pozoroval.

„Kdo jiný by v tom mohl být, než Malfoy!“ vypadalo to, jako by jí to vyčítal.

„Promiň, ale chci být sama…“ zamyšleně pronesla a odešla do své ložnice.

Ještě dlouho seděla na posteli a nebyla schopná už ani přemýšlet. Zírala tupě do zdi, až se nakonec rozhodla, že se radši půjde projít, aby se probrala. Ve společenské místnosti skoro nikdo neseděl, všichni byli na večeři. Victoria ale neměla hlad, a tak jen tak bloumala chodbami hradu. Stoupala po schodech víš a víš, až vystoupala do šestého patra. Zvedla zrak od podlahy a to co spatřila ji šokovalo. Pohled, který se jí naskytl byl strašný. Viděla vycházet z chlapeckých záchodů Snapea, který podpíral Draca. Draco vypadal hrozně, všude po těle měl hrozné šrámy. Sotva se udržel na nohou a celý hábit měl od krve.

„Proboha!“ vyjekla Tara a rozeběhla se Snapeovi a Dracovi naproti.

„Co se stalo?!“ vzlykla a rychle Draca podepřela z druhé strany. Když se jí nedostávalo odpovědi, byla stále naléhavější a naléhavější: „No tak mi někdo řekněte, co se stalo!“

Draco ze sebe vyloudil pár slov ve smyslu, že to nic není.

„Jak není!“ zděšeně křikla Tara. „A nemluv, pan profesor mi to jistě vysvětlí sám,“ vrhla po Snapeovi vzteklým pohledem, jako by za Dracův stav mohl on. Ani profesor se netvářil zrovna nadšeně. Bylo na něm patrné, že není zrovna dvakrát rád, že někoho potkali.

„Slečno Lowryová, moc do všeho strkáte ten svůj zvědavý nos!“ odbyl ji a pokračoval v chůzi na ošetřovnu.

„Děláte si srandu? Myslím, že mám právo vědět, co se mu stalo!“ štěkla po něm. Snape však neodpověděl a zarytě mlčel až do doby, než dorazili na ošetřovnu.

Madame Pomfreyová okamžitě položila Malfoye na jednu z postelí a nalila do něj několik odporně vyhlížejících lektvarů. Hned na to vyhodila z ošetřovny nejen Taru, ale i Snapea. Snape se chystal odejít, ale Victoria jej ještě zadržela: „Pane profesore? Můžete mi prosím vás říct, co se tam stalo?“

„Slečno Lowryová, už jsem vám říkal, že byste se neměla tolik zajímat o věci, které se vás netýkají.“

„Ale tohle se mě týká!“ rozkřičela se a slzy se jí draly do očí. „Prosím, řekněte mi, kdo mu to udělal… byl to Potter, nemám pravdu?“ tázala se, ale měla tušení, že se trefila do černého. Snapeovo mlčení ji v tomto přesvědčení jen utvrdilo.

Snape se otočil a nechal Taru samotnou před ošetřovnou. Victoria se cítila strašně. Nakonec se odhodlala, zaklepala na dveře ošetřovny a opatrně vešla.

„Slečno, neříkala jsem vám, že sem nemáte chodit?!“ okřikla ji Poppy.

„Já vím, ale musím vědět, jak mu je,“ sklesle pronesla.

„Teď jste ho sem dovedli! Řekla bych, že ještě nenastala žádná větší změna!“ naštvaně pronesla. Tara zoufale hleděla na madam Pomfreyovou, která nakonec souhlasila: „Dobrá tedy. Můžete zde zůstat, ale obávám se, že pan Malfoy stejně spí.“

„Děkuju,“ vděčně odvětila a zamířila k Dracově posteli zatažené bílou plentou. Draco skutečně spal, a tak si Victoria sedla na okraj jeho postele a jen tak pozorovala, jak klidně oddechuje. Slzy se jí koulely po tváři a ovládal ji čím dál větší vztek. Nenávist vůči Potterovi byla stále nesnesitelnější, až to Tara nevydržela, políbila Draca na čelo na rozloučenou a doslova vyběhla z ošetřovny. Utíkala chodbami hradu přímo na chlapecké záchody v šestém patře. Byla rozčilená natolik, že nebyla schopna ovládat své emoce. Konečně stanula v osudné chodbě. Ještě zahlédla Snapea, jak zachází za roh na druhém konci chodby. Měla štěstí. Kdyby přišla o chvilku dřív, Snape by ji určitě zastavil. Vztekle vrazila na záchody a zděšeně hleděla na podlahu, která byla celá mokrá a na vodě pluly krvavé skvrny. Harry stál u umyvadla a hleděl do rozbitého zrcadla. Jakmile zahlédl Taru, otočil se k ní. Victoria vytáhla hůlku a namířila s ní na Harryho. Vzteklým krokem došla až k němu a přitlačila ho ke zdi. Mířila mu na krk a začala po něm křičet: „Proč jsi to udělal?!“

„Já jsem to nechtěl,“ hájil se Harry, ale Tara jako by ho ani neposlouchala.

„Zabiju tě!“ ječela po něm a ještě více přitlačila hůlku na Harryho krk. Zrovna, když se nadechovala, aby vyřkla kletbu, někdo ji zezadu chytil a odtáhl od Harryho.

Tara se zmítala a hůlka jí vyklouzla na mokrou podlahu.

„Zmizte Pottere!“ štěkl po něm profesor Snape, který se z nějakého důvodu rozhodl vrátit. Harry prolezl kolem zápasící dvojice, protože Victoria vypadala odhodlaná naplnit svá slova. Hned co se za ním zavřely dveře, povolil Snape sevření a Taře se podařilo vymanit. Otočila se čelem k profesorovi a rozčileně po něm ječela: „Proč jste mě nenechal, abych ho zabila?! Co se do toho vlastně pletete, to se vás netýká!“

„Mlčte, měla byste být ráda, že jsem zabránil, aby se z vás stal vrah.“

„Ale já ho CHTĚLA zabít!“ chladně pronesla a myslela svá slova naprosto vážně.

„Teď se hlavně uklidněte!“ nařídil jí.

„Jak se mám uklidnit, když…“

„HNED!!! Nemám na vás celý večer!“ štěkl po ní Snape, vzal ji za paži a zamířil ven ze záchodů.

„Au, to bolí!“ protestovala. Ani sama nevěděla, jestli ji víc bolí Snapeovo sevření, nebo skutečnost, že Draco leží na ošetřovně a ona mu nemůže nijak pomoct. Než došli do zmijozelské kolejní místnosti, tak se Victoria trochu uklidnila. Jenže její nenávist vůči Potterovi byla ještě větší, jako před tím.

Snape ji doslova vecpal průchodem do společenské místnosti. Nařídil jí, aby si sedla a pustil její ruku. Tara v klidu došla až k nejbližšímu křeslu a posadila se. Snape ji následoval. Zastavil se nad ní, rozhlédl se po místnosti, která byla sice dost přeplněná, ale nikdo si jich nevšímal. Zpráva o Harryho útoku na Draca se roznesla tak rychle, že to v tuto chvíli věděl každý a nikdo se nebavil o ničem jiném.

„Zůstaňte tady a ani se neopovažujte někam jít. Už nikdy nechci vidět, že berete spravedlnost do vlastních rukou. O trest pro Pottera se postarám a vy se do toho už nepleťte. Hlavně se uklidněte, s panem Malfoyem to není tak zlé. Měl štěstí, že jsem se tam objevil v čas,“ vysvětlil jí Snape a z podhledu, který vůči němu Victoria zaujímala, vypadal ještě děsivěji.

„Já… promiňte… ehm, děkuju,“ sklopila provinile zrak. Konečně jí došlo, jak neuváženě se chovala. Nejen, že ohrozila něčí život, ale ohrozila i důvod, kvůli kterému tady je. Chybělo tak málo a bylo by všechno ztraceno.

„Máte za co,“ odvětil nepříjemně Snape a odešel pryč z místnosti.

12. Kapitola || 14. Kapitola

EpilogČervivé jablko ZrcadloSnový lektvarVzpomínkaTajný úkrytDalší snobský večírekSídlo rodiny MalfoyůPaní FaweksováNic není takové, jaké se zdá být Smrtijed? Na tom záleží?Uteč nebo zemřešPoprvé... a naposled?Záhadná návštěvaNitrozpytOsudVánoční překvapeníŽabí princRoztržka ve společenské místnostiStrašlivá skutečnostTajemná záhadaNepříjemný, ale i tak milýŠokující překvapeníPrvní setkáníPrvní kroky jsou nejtěžšíDruhá šance